herec
Znamení:Štír
Doktor Adam Suk z Ordinace v růžové zahradě, kterého hraje Josef Pejchal (26) z
Východočeského divadla v Pardubicích, dostává v seriálu větší prostor.
Díky roli doktora Suka si ke mně kolegové z divadla občas chodí pro radu. Všechno je to samozřejmě z legrace, ale mě to moc těší. Jeden kolega, kterému už zanedlouho přibude do rodiny potomek, mě například "požádal" abych jeho ženu odrodil v divadle, aby nemusel jezdit do porodnice. Dobírá si mě i vrátná v divadle, když si libuje v tom, že už konečně našla svého doktora.
S lékaři mám ty nejlepší zkušenosti. Sám jsem, jako maličký prodělal operaci srdce a za to, jak skvěle mě dali dohromady, jsem jim vděčný. I v rodině a mezi přáteli máme lékaře. Obdivuji je za to, co dokáží.
Seriálová hvězda
Tak slavný nejsem, aby mě lidé poznávali i na ulici, ale občas se mi to stane zejména v Pardubicích, kde mě znají z divadla, v němž hraji už třetí sezonu. A když se vrátím do rodného Českého Krumlova, tak tam také. Mám tam hodně příbuzných a známých. Rádi mi seriál připomínají; zjišťují, co je nového a jak to bude dál.
Žertíky z jeviště
Při natáčení seriálu je veselo téměř pořád, ale že bychom si prováděli legrácky během natáčení, to většinou ne, na to není čas. Na rozdíl od jeviště je kamera velmi citlivá na detail, proto bychom museli scény s "cukáním koutků úst" přetáčet.
Spoustu žertíků ale zažívám v divadle. Inscenace Král Colas Kolikátý od Romaina Rollanda (Pavel Kohout), kde hraji Annise, začíná maškarním rejem, na němž vystupuji v obrovské masce hlavy, tak velké, že mi sahá až do pasu. Dovnitř té masky, kterou si narazím těsně před tím, než jdu na jeviště, mi kamarád-kolega nedávno přilepil velkého gumového pavouka. Pavouci mi nevadí, spíše jsem měl radost, že se někdo pokusil udělat vtípek a dohrál jsem tu scénu i "s pavoukem v hlavě".
Skotská role
Celé loňské prázdniny (2005) jsem strávil ve Skotsku - v Edinburghu a St. Andrews na mezinárodním divadelním festivalu. Tvůrčí tým si mě našel v databázi jedné herecké agentury a obsadil mě do role Thomase ve hře Three Thousand Troubled Threads. Angličtinu jsem se učil už na základní škole, pak několik let na gymnáziu a poté i na Státní konzervatoři v Praze, takže s cizím jazykem problém nebyl.
Cesta k divadlu
Moje maminka milovala divadlo. Na studium herectví si netroufla, ale chtěla studovat divadelní vědu. "Bohužel" se ale dostala jen na práva. Vystudovala je a stala se soudkyní v Českém Krumlově. Divadlu se věnovala doma - babička má loutkové divadlo, a tak se u nás doma vždycky hrálo rodinné loutkové divadlo pro spoustu dětí. Mě odmalička tohle všechno moc bavilo. Tancoval jsem, zpíval a chodil do literárně-dramatického kroužku. Rodiče mě brávali na představení v česko-krumlovské zámecké zahradě s otáčivým hledištěm a díky přátelům jsem se jednou dostal do Wolkerova divadla v Praze, kde hráli. Oni mě pak vzali i do jeho zákulisí a na jeviště, kde jsem si poprvé hrál s rekvizitami, což na mě udělalo silný dojem. Zřejmě tohle všechno mě ovlivnilo natolik, že jsem začal více přemýšlet o divadle. Přesto jsem šel nejdříve na gymnázium, stejně jako všichni moji starší sourozenci, ale odtud jsem po třech letech studia zběhl na konzervatoř v Praze.
